Naše vystoupení ve Furth im Wald

Jsme rádi, že se naše společné vystoupení s Consortium musicum líbilo. A to nejen divákům, ale i recenzentovi.

 

S velmi zajímavým programem málokdy uváděné hudby z archivů klášterního kostela v Broumově a klatovského poutního kostela hostoval sbor Kolegium pro duchovní hudbu z Klatov pod vedením muzikologa Víta Aschenbrennera ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Furth im Wald. Koncert uspořádaly v rámci přeshraniční spolupráce spolky Musikkreis Bayern–Böhmen z Lamu a český Artis fontes spolu s furtskou farou kostela Nanebevzetí Panny Marie na pozvání furtského regenschoriho, pana Wofganga Krause.

 

Jako instrumentální podporu si sbor přizval smyčcový orchestr Consortium musicum z Plzně. Ten zahájil koncert dvouvětou sonátou „Al Santo Sepolcro“ Antonia Vivaldiho.

 

Tato zahajovací skladba odhalila nejen pašijový charakter koncertu, ale také mnohovrstevnatý charakter muzikální tradice v klášterech habsburské říše osmnáctého století. Italští umělci působící ve Vídni, jako např. Vivaldi, Legrenzi nebo Lotti, stáli tenkrát vedle německých hudebníků jako Johann Joseph Fux a českých komponistů jako František Xaver Brixi. Obzvláště zajímavá byla v této souvislosti také díla méně známých umělců jako P. Gunther Jacob a Johann Georg Reutter.

 

I přes společný čas vzniku uváděných skladeb byl program úžasně rozmanitý. Tomu pomohly i časté změny obsazení: čistě instrumentální díla, která hrál komorní orchestr, jako již zmíněná úvodní Vivaldiho skladba, střídala čtyřhlasá moteta podporovaná pouhým bassem continuem; sólové kantáty s instrumentálním doprovodem, se ocitaly vedle motet v kantátovém stylu, v nichž se sbor a instrumentalisté rovnoprávně doplňovali.

 

Tři sólisté zpívali jako součást sboru, který se svými šestnácti členy působil velmi komorně a homogenně. Čtvrtý sólový part – tenor – musel převzít sám dirigent, což ale vůbec nebylo na škodu a posluchači nebyli ochuzeni.

 

Obzvláště potěšující byla absolutně čistá intonace sboru, a to ve chvílích, kdy se nemohl opřít o podporu orchestru. Toto vedlo k velmi silnému a plnému sborovému zvuku, ve kterém byl ale vokální part vždy v akustické rovnováze s partem instrumentálním.

 

Velmi dojemným momentem se stalo moteto „Tenebrae factae sunt“ od P. Guntera Jacoba. V něm začala nejdříve altistka s jejím velmi příjemně zabarveným hlasem, následována basem, sopránem a nakonec celým sborem, vše stále neseno čistě hrajícími smyčci, které se velmi krásně orientovaly v barokní barvivosti tónů.

 

Při Legrenziho triové sonátě „La Cornara“ změnil dirigent svou úlohu. Hrál na digitální varhany spolu se dvěma houslemi a violoncellem s velmi barvitou barokní dynamikou, což se obzvláště zdařilo v pomalé třetí větě.

 

Sbor měl také příležitost prokázat svou rytmickou jistotu ve fuze „Ad te levavi“ od Georga Reuttera a obzvláště pak v posledním žalmu „Miserere“ od Guntera Jacoba. Ten byl vybudován na vyváženém stupňování a zakončen neméně působivým decrescendem.

 

Zcela bez pochyby předal Vít Aschenbrenner tímto koncertem velmi působivou vizitku své hudební práce, kterou posluchači odměnili srdečným potleskem.

 

Chamer Zeitung, sobota 17. března 2018

Aktuálně

Kontaktujte nás
Chcete dostávat informace o akcích? ...

Naše vystoupení ve Furth im Wald
Jsme rádi, že se naše ...

Přidejte se ke Kolegiu
Pokud umíte zpívat a ...