Naše vystoupení ve Furth im Wald

Jsme rádi, že se naše společné vystoupení s Consortium musicum líbilo. A to nejen divákům, ale i recenzentovi.

 

S velmi zajímavým programem málokdy uváděné hudby z archivů klášterního kostela v Broumově a klatovského poutního kostela hostoval sbor Kolegium pro duchovní hudbu z Klatov pod vedením muzikologa Víta Aschenbrennera ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Furth im Wald. Koncert uspořádaly v rámci přeshraniční spolupráce spolky Musikkreis Bayern–Böhmen z Lamu a český Artis fontes spolu s furtskou farou kostela Nanebevzetí Panny Marie na pozvání furtského regenschoriho, pana Wofganga Krause.

 

Jako instrumentální podporu si sbor přizval smyčcový orchestr Consortium musicum z Plzně. Ten zahájil koncert dvouvětou sonátou „Al Santo Sepolcro“ Antonia Vivaldiho.

 

Tato zahajovací skladba odhalila nejen pašijový charakter koncertu, ale také mnohovrstevnatý charakter muzikální tradice v klášterech habsburské říše osmnáctého století. Italští umělci působící ve Vídni, jako např. Vivaldi, Legrenzi nebo Lotti, stáli tenkrát vedle německých hudebníků jako Johann Joseph Fux a českých komponistů jako František Xaver Brixi. Obzvláště zajímavá byla v této souvislosti také díla méně známých umělců jako P. Gunther Jacob a Johann Georg Reutter.

 

I přes společný čas vzniku uváděných skladeb byl program úžasně rozmanitý. Tomu pomohly i časté změny obsazení: čistě instrumentální díla, která hrál komorní orchestr, jako již zmíněná úvodní Vivaldiho skladba, střídala čtyřhlasá moteta podporovaná pouhým bassem continuem; sólové kantáty s instrumentálním doprovodem, se ocitaly vedle motet v kantátovém stylu, v nichž se sbor a instrumentalisté rovnoprávně doplňovali.

 

Tři sólisté zpívali jako součást sboru, který se svými šestnácti členy působil velmi komorně a homogenně. Čtvrtý sólový part – tenor – musel převzít sám dirigent, což ale vůbec nebylo na škodu a posluchači nebyli ochuzeni.

 

Obzvláště potěšující byla absolutně čistá intonace sboru, a to ve chvílích, kdy se nemohl opřít o podporu orchestru. Toto vedlo k velmi silnému a plnému sborovému zvuku, ve kterém byl ale vokální part vždy v akustické rovnováze s partem instrumentálním.

 

Velmi dojemným momentem se stalo moteto „Tenebrae factae sunt“ od P. Guntera Jacoba. V něm začala nejdříve altistka s jejím velmi příjemně zabarveným hlasem, následována basem, sopránem a nakonec celým sborem, vše stále neseno čistě hrajícími smyčci, které se velmi krásně orientovaly v barokní barvivosti tónů.

 

Při Legrenziho triové sonátě „La Cornara“ změnil dirigent svou úlohu. Hrál na digitální varhany spolu se dvěma houslemi a violoncellem s velmi barvitou barokní dynamikou, což se obzvláště zdařilo v pomalé třetí větě.

 

Sbor měl také příležitost prokázat svou rytmickou jistotu ve fuze „Ad te levavi“ od Georga Reuttera a obzvláště pak v posledním žalmu „Miserere“ od Guntera Jacoba. Ten byl vybudován na vyváženém stupňování a zakončen neméně působivým decrescendem.

 

Zcela bez pochyby předal Vít Aschenbrenner tímto koncertem velmi působivou vizitku své hudební práce, kterou posluchači odměnili srdečným potleskem.

 

Chamer Zeitung, sobota 17. března 2018