Obnovená premiéra mariánských nešpor Isfrida Kaysera (1754) pro 25. Haydnovy hudební slavnosti, 17.9.2017

Přeštice, kostel Nanebevzetí Panny Marie, 18.00hod

P. Isfrid Kayser, OPraem. (1712-1771): Vesperae I. Longiores de Beatiſſima Virgine ac Glorioſiſſima DEI Genitrice MARIA, op. VII/1 (1754) obnovená premiéra Ludmila Nová soprán Jan Němeček tenor alt & bas v jednání Kolegium pro duchovní hudbu Consortium musicum

P. Isfrid Kayser, OPraem.

(1712-1771)

Vesperae I. Longiores de Beatiſſima Virgine ac Glorioſiſſima DEI Genitrice MARIA

op. VII/1 (1754)

 

1. Deus in adjutorium

2. Dixit Dominus Domino meo

3. Laudate pueri Dominum

4. Laetatus sum

5. Nisi Dominus aedificaverit domum

6. Lauda Jerusalem Dominum

7. Magnificat anima mea Dominum

 

 

P. Isfrid Kayser, OPraem. (1712-1771) působící v jihoněmeckém klášteře Marchtal patřil k nejvýznamněšjím skladatelům figurální duchovní katolické hudby pozdního baroka. Celý život věnoval výzkumu, zdokonalování a šíření barokního kompozičního stylu v církevní figurální hudbě. Využíval k tomu také služeb proslulé notové tiskárny Lotter v Augsburgu.

Jeho skladby byly rozšířeny po celé katolické střední Evropě. Příčinou jejcih proslulosti nebyl pouze dosah a věhlas augsburské tiskárny, ale zejména Kayserovo kompoziční mistrovství, jež se projevovalo v brilantní zvukově velmi rozmanité instrumentaci, vyžadující technicky prvotřídní interprety, v pohyblivé harmoniii jeho skladeb stejně jako ve virtuzozní práci s vokálními hlasy.

Jeho tisk z roku 1754, který pod opusovým číslem VII zahrnuje troje mariánské nešpory s příslušnými antifonami, si pořídil jezuitský seminář sv. Víta v Jindřichově Hradci. Hudebninu si (snad v roce 1773, kdy byl v českých zemích jezuitský řád zrušen) zapůjčila jezuitská kolej v Březnici, v jejímž hudebním archivu zůstaly nešpory dodnes.

V rámci jubilejního 25. ročníku Haydnových hudebních slavností provedeme z těchto nešpor v obnovené premiéře první cyklus, jenž je nejrozsáhlejší a interpretačně nejnáročnější.

 

Kayser, Isfrid (řeholní jméno), * 13. března 1712 v Türkheim a.d. Wertach (okr. Mindelheim), † 1. března 1771 v klášteře Marchtal (dnes obec Obermarchtal, okr. Ehingen/Donau). Kayser, který se coby syn učitele a varhaníka rovněž věnoval hudbě, kterou vystudoval v Mnichově, strávil převážnou část svého života jako řeholní kanovník v premonstrátském klášteře Marchtal. Tam se stal 25. května 1732 profesem a 19. května 1737 zde slavil svou primiční mši sv. Následně získal další vzdělání mimo domovský klášter, jak prozradil v dedikaci svého op. 2 opatovi marchtalského kláštera: »Et artis organicae, si non semina, incrementa certe, etiam ab exteris sumpta, Tuis adscribo sumptibus«. Zdá se, že pobýval v augustiniánském klášteře zu den Wengen (v lukách) v Ulmu, pro který v roce 1737 patrně zkomponoval sbory a v roce 1740 prolog s hudebním doprovodem. V dedikaci svého op. 4 zdejšímu děkanovi se alespoň uvádí: »Tu mihi subsidium limandae sedulus artis /Praebueras, Wengae cum prope civis eram«. Nejpozději od roku 1741 se asi na deset let stal hudebním ředitelem ve svém mateřském klášteře a zasloužil se o povznesení zdejšího hudebního života. Zároveň získal kompoziční zakázky z Mnichova a Dillingen. Jeho značné renomé v této oblasti dosvědčuje Kayserův spolubratr Sebastian Sailer stejně jako samotným Kayserem užívaná narážka na vlastní jméno: »Fuit revera Isfridus inter Phonascos Sueviae pene caesar, sive eundem ut organaedum, sive ut compositorem consideres«. V letech 1741-1743 vypomáhal s farní správou ve vsi Obermarchtal sousedící s klášterním dominiem, patrně před rokem 1754 působil v dolnorakouském městečku Munderkingen. Později byl farářem v některých klášteru Marchtal patřících obcích (1750 Sauggart, 1754-1758 Seekirch, 1758 Kirchbierlingen, 1761 opět Sauggart) a krom toho krátce vykonával správce nad klášterními obilnicemi. V roce 1763 se stal marchtalským podpřevorem, na konci svého života zastával úřad správce klášterní kuchyně. Před smrtí byl Kayser svědkem pro klášter významné události, kdy jej 1. května 1770 na své cestě do Francie navštívila francouzská královna Marie Antoinetta a přenocovala zde. Výše uvedený Sebastian Sailer je autorem holdovacího textu, jenž byl v klášteře během královniny návštěvy přednesen za prostého hudebního doprovodu (einfältigen Cantate).

 

Kayserova hudební tvorba souvisí v první řadě s jeho hudebními povinnostmi v klášteře. Jedinou známou výjimkou jsou tři parthie op. 4, jejichž většinou dvoudílné věty vycházejí z dobových suit a sonát. Tato svěže působící kvalitní hudba je komponována převážně v durových tóninách. Přestože Kayser zde neuplatňuje jasně vyprofilované druhé téma, zejména členění druhého dílu těchto vět a jeho modulační plán odpovídají dobově běžnému typu klasické sonátové formy. Četné Kayserovy duchovní kompozice, v nichž jejich autor zohledňuje otázky jejich praktického provádění a výslovně požaduje dodržování přednesových označení, volbu umírněného tempa a dvojité obsazení v houslích, ještě nebyly podrobeny detailnímu studiu. Skladatel sám je charakterizuje jako díla »methodo facili et moderna elaborata«. Kayserův nekrolog oslavuje styl těchto kompozic, odpovídající vážnosti a majestátu církve (»stylum, gravitati Ecclesiasticae summopere consonum, templique maiestati adaptatum«). Jeho liturgické skladby vykazují na první pohled příjemnou melodiku (ansprechende Erfindung) a pečlivou kompoziční práci. Dvacet let po Kayserově smrti o něm pronesl J.F. Christmann následující úsudek: »Er war in allem Betracht zu seiner Zeit ein besserer Tonsezer, als es viele mitten in unsern schönen Musikzeiten sind: denn es fehlte seinen Kompositionen oft nichts, als die Tinte des welschen Geschmaks und hoher Geistesschwung«.

 

[Die Musik in Geschichte und Gegenwart: Kayser, Isfrid, S. 4. Digitale Bibliothek Band 60: Die Musik in Geschichte und Gegenwart, S. 40798 (vgl. MGG Bd. 07, S. 768) (c) Bärenreiter-Verlag 1986]

 

Aktuálně

Přidejte se ke Kolegiu
Pokud umíte zpívat a ...