Když se mistři potkají. Hudba z doby vzniku kostela sv. Martina na Hůrce

Klatovy, kostel sv. Martina na Hůrce, 13.6.2021, 16.00hod

P. Franz Ferdinand Kosmas Schmalfus (1730-1811): Missa ex D (ante 1755) Jan Josef Ignác Brentner (1689-1742): Gloria & honore, op. 3/8 (1718) P. Franz Ferdinand Kosmas Schmalfus (1730-1811): Missa ex D (ante 1755) Jan Josef Ignác Brentner (1689-1742): Gloria & honore, op. 3/8 (1718) Pavel Josef Vejvanovský (1640-1693): Sonata S. Petri & Pauli Johann David Heinichen (1683-1729): Houslový koncert a moll

Missa ex D pro čtyřhlasý vokální soubor složený ze sólistů (solo) a ripienistů (tutti), dvoje housle, dvě clariny in D a varhanní continuo je dílem mladého augustiniána Františka (Franze) Ferdinanda Kosmy Schmalfuse (1730-1811). Schmalfus ji patrně zkomponoval v necelých pětadvaceti letech patrně během svého pobytu ve Skocích u Žlutic, kde působil v letech 1754-1757. O hudebním školení či působení tohoto řeholníka, jenž měl později zastávat funkci augustiniánského provinciála či rektora pražské univerzity, prozatím není nic známo, notový materiál objevený muzikologem Milanem Černým v Teplicích, je zatím jediným dokladem Schmalfusovy hudební činnosti.

Opis Schmalfusovy mše si opatřili jezuitští seminaristé v Chomutově počátkem roku 1755 - na jednom z partů je datace 6. ledna 1755. Není vyloučeno, že mše byla v chomutovském jezuitském kostele provedena již na Tři krále 1755. Tento pramen představuje dosud jediný známý přímý doklad hudebního repertoáru chomutovského semináře a doplňuje tak dosavadní torzovité znalosti o zdejším hudebním provozu, jež zveřejnil Timotheus Fassl v roce 1931.

O jezuitských seminaristech je známo, že si vždy dokázali opatřit kvalitní soudobou hudbu, kterou využívali k prezentaci řádu navenek. Schmalfusova mše není výjimkou. Ze spartace hudebního pramene provedené Kolegiem pro duchovní hudbu vyplývá, že Schmalfus ve svém raném věku disponoval velmi solidními kompozičními základy a tato kompozice rozhodně nebyla jeho prvotinou. Velmi suverénním způsobem zachází s melodikou, jeho harmonická mluva je značně nápaditá, dokáže dokonale zvukově vytěžit doprovodný instrumentální ansámbl. Poněkud těžkopádněji a monotónněji působí pouze polyfonní části mše, avšak není vyloučeno, že Schmalfus záměrně usiloval o klasicistní výraz záměrně kontrastující s místy až caldarovsky lehkou hudební mluvou ostatních sborových i ariózních částí.

Není vyloučeno, že chomutovští seminaristé si mši opatřili také proto, že celé skladbě v hojné míře vévodí zvuk vysokých clarin, což pro mladé seminární trubače představovalo vítanou příležitost blýsknout se svým pověstným uměním. Tento detail však nevypovídá o chomutovském hudebním životě, ale je také nepřímým dokladem hudební úrovně na figurálním kůru kostela ve Skocích v polovině 18. století.

Schmalfusovu provedl náš sbor v obnovené premiéře v rámci Barokních jezuitských Klatov v roce 2015.

 

Moteto Gloria & honore od dobřanského skladatele působícího na Malé Straně v Praze Jana Josefa Ignáce Brentnera se záhy po svém uveřejnění v rámci autorovy sbírky Hymnodia divina, op. 3 (1718) stalo hitem, překračující hranice pražského souměstí. Fascinující posluchačský dojem způsobují neustále pulsující instrumentální i vokální sborové hlasy, jež zároveň ze skladby dělají prubířský kámen sborové interpretace.

Aktuálně

Sehlingovská slavnost v Toužimi...
…v Toužimi si připomněli zapomenutého ...

Proběhly první Břízovské slavnosti
[…] Zlatý hřeb programu Břízovských ...

Beeindruckende Deutschlandpremiere in Eslarn
Die Aufführung der neu entdeckten ...