Slavnostní nedělní bohoslužba u příležitosti IX. Barokních jezuitských Klatov 26.4.2015

Jezuitský kostel Neposkvrněného početí Panny Marie a sv. Ignáce Klatovy, 10.00hod

Franz Ferdinand Kosmas Schmalfus (1730-1811): Missa ex D (novodobá premiéra) ve spolupráci s plzeňským komorním orchestrem Consortium musicum

Missa ex D pro čtyřhlasý vokální soubor složený ze sólistů (solo) a ripienistů (tutti), dvoje housle, dvě clariny in D a varhanní continuo je dílem mladého augustiniána Františka (Franze) Ferdinanda Kosmy Schmalfuse (1730-1811). Schmalfus ji patrně zkomponoval v necelých pětadvaceti letech patrně během svého pobytu ve Skocích u Žlutic, kde působil v letech 1754-1757. O hudebním školení či působení tohoto řeholníka, jenž měl později zastávat funkci augustiniánského provinciála či rektora pražské univerzity, prozatím není nic známo, notový materiál objevený přednedávnem muzikologem Milanem Černým v Teplicích, je zatím jediným dokladem Schmalfusovy hudební činnosti.

Opis Schmalfusovy mše si opatřili jezuitští seminaristé v Chomutově počátkem roku 1755 - na jednom z partů je datace 6. ledna 1755. Není vyloučeno, že mše byla v chomutovském jezuitském kostele provedena již na Tři krále 1755. Tento pramen představuje dosud jediný známý přímý doklad hudebního repertoáru chomutovského semináře a doplňuje tak dosavadní torzovité znalosti o zdejším hudebním provozu, jež zveřejnil Timotheus Fassl v roce 1931.

O jezuitských seminaristech je známo, že si vždy dokázali opatřit kvalitní soudobou hudbu, kterou využívali k prezentaci řádu navenek. Schmalfusova mše není výjimkou. Ze spartace hudebního pramene provedené Kolegiem pro duchovní hudbu vyplývá, že Schmalfus ve svém raném věku disponoval velmi solidními kompozičními základy a tato kompozice rozhodně nebyla jeho prvotinou. Velmi suverénním způsobem zachází s melodikou, jeho harmonická mluva je značně nápaditá, dokáže dokonale zvukově vytěžit doprovodný instrumentální ansámbl. Poněkud těžkopádněji a monotónněji působí pouze polyfonní části mše, avšak není vyloučeno, že Schmalfus záměrně usiloval o klasicistní výraz záměrně kontrastující s místy až caldarovsky lehkou hudební mluvou ostatních sborových i ariózních částí.

Není vyloučeno, že chomutovští seminaristé si mši opatřili také proto, že celé skladbě v hojné míře vévodí zvuk vysokých clarin, což pro mladé seminární trubače představovalo vítanou příležitost blýsknout se svým pověstným uměním. Tento detail však nevypovídá o chomutovském hudebním životě, ale je také nepřímým dokladem hudební úrovně na figurálním kůru kostela ve Skocích v polovině 18. století.

Je nám ctí, že můžeme tuto skladbu provést v obnovené premiéře.