Cultus latriae R. P. Česlava Vaňury (1736) na Svaté Hoře

R. P. Česlav Vaňura, OFMConv. (1694-1736): Cultus latriae seu duodecim Offertoria solennia accommodata primariis per annum festivitatibus Domini, op. 2, 1736 Koncert k 290. výročí úmrtí autora a vydání jeho sbírky 12 offertorií k hlavním slavnostem Páně. Kolegium pro duchovní hudbu Klatovy & Consortiumm musicum Plzeň

 

R. P. Česlav Vaňura, OFMConv. (1694–1736)

Cultus latriae, seu duodecim offertoria solennia accommodata primariis per annum festivitatibus Domini, op. 2, Anno Domini M. DCC. XXXVI.

 

Kompozicí dvanácti slavnostních offertorií určených k hlavním slavnostem Páně v rámci liturgického roku se uzavřela tvůrčí dráha jednoho z nejoriginálnějších českých skladatelů první třetiny 18. století, varhaníka a chorregenta pražského pražského minoritského konventu u sv. Jakuba R. P. Česlava Vaňury, OFMConv. Jeho sbírka nazvaná Cultus latriae… vyšla na Starém Městě pražském u Jana Norberta Fitzkého v roce 1736 a skladatel se jejího vydání již neměl dožít – zemřel ve zdejším svatojakubském minoritském konventu již 7. ledna 1736.

 

Rodák z Miletína (okr. Jičín) nastoupil k pražským minoritům patrně již před rokem 1726, kdy zde prokazatelně získal bakalářský titul. Záhy se tu začal věnovat hudební kariéře spojené mimo jiné i s kompoziční činností. Nepochybně byl ovlivněn Bohuslavem Matějem Černohorským (1684–1742), který v tomto konventu pobýval ve dvacátých letech 18. století. Zda se o deset let mladší Vaňura stal jeho přímým žákem, není možné prokázat. Jako vedoucí zdejšího figurálního kůru se Vaňura prosadil patrně již po Černohorského nuceném odchodu do Horažďovic v letech 1727–1728, s určitostí ale v letech 1734–1735. Tuto jeho činnost dokládá právě tisk Cultus latrie, kde je autor uváděn jako ad S. Jacobum Vetero-Pragae p. t. Regens Chori. Své kompoziční ambice prokázal Vaňura již v roce 1731, kdy publikoval tiskem svůj první opus obsahující sedm krátkých slavnostních loretánských litanií (7 brevissimae et solennes Litaniae Lauretanae).

 

V polovině třicátých let dospívala jeho hudební kariéra k vrcholu. V roce 1734 je uváděn jako varhaník konventní baziliky sv. Jakuba, rok nato (1735) získal titul magistra musicae. Patrně v této době pojal Vaňura myšlenku zkomponovat slavnostní offertoria k nejvýznamnějším svátkům liturgického roku spjatým s Božím Synem Ježíšem Kristem, jež by následně mohla opět vyjít tiskem. Jejich publikování dal svolení představený české řádové provincie P. F. Hyacinthus Sperl již 3. června 1735. Je pravděpodobné, že tehdy již měl Vaňura skladby připraveny k tisku.

 

V předmluvě k tomuto dílu uvádí autor, že jednotlivá offertoria komponoval v krátké formě, odpovídající stylu, o němž bylo tehdy známo, že byl častěji používán a v církevním prostředí široce přijímán (construxi illud methodo brevi secundum stylum ut nostri hoc seculo frequentiorem & acceptiorem). Jak prozradil již ve svém prvním tištěném opusu, Vaňurův styl byl ovlivněn díly jeho současníků Šimona Brixiho (1693–1735) a právě Bohuslava Matěje Černohorského. Cultus je komponován v pozdně barokním stylu a spojuje v sobě koncertantní prvky s kontrapunktickou strukturou. Jednotlivá offertoria dělí Vaňura na dva, tři nebo více dílů, kdy hlavní z nich bývá v některých případně komponován formou fugy. V některých případech užívá dacapové formy.

 

Ve sbírce uplatňuje Vaňura širokou paletu výrazových prostředků a jeho zhudebnění tak mnohdy dosahují nečekané umělecké intenzity. V melodice offertorií dominují diatonické, v jasných konturách vedené linie. Občasné virtuózní pasáže a rytmicky komplikované motivy svědčí o autorově invenčním bohatství. Instrumentálnímu doprovodu dominují vedle doprovodných smyčců žesťové nástroje – krom dvojice lesních rohů či trojice trombónů obsazuje Vaňura soubor čtyř trompet doplněných o tympány. V některých případech užívá při interpretaci zhudebňovaného textu zvukomalebných prostředků. Děje se tak zejména u 5. offertoria s velikonočním textem Terra tremuit (země se chvěla), kdy ostré tečkované rytmy v instrumentálních stejně jako ve sborových partech vzbuzují dojem zemětřesení. Podobně postupuje autor v kompozicích liturgicky určených pro vánoční období, v nichž využívá melodiky tehdy oblíbených vánočních písní stejně jako typických pastorálních idiomů. Vaňurova fuga (11) Laudetur sanctissima Trinitas je inspirována Černohorského dílem Laudetur Jesus Christus (1729) a neskrývá autorovu snahu vzdát mu tak hold stejně jako Vaňurovo úsilí se s tímto svým vzorem kompozičně vyrovnat.

 

 

R. P. Česlav Vaňura, OFMConv.

(1694–1736)

Cultus latriae, seu duodecim offertoria solennia

accommodata primariis per annum festivitatibus Domini

 

I. Offertorium pro Sacra Nocte Nativitatis Domini ad Missam primam

Laetentur coeli, exultet terra

 

II. Offertorium pro 3. Missa seu Summa Nativitatis Domini

item infra octavam Nativitatis et in festo Circumcisionis

Tui sunt coeli et tua est terra

 

III. Offertorium pro Dominica infra Octavem Nativitatis Domini ad missam matutinalem

Deus firmavit orbem terrae

 

IV. Offertorium pro Festo SS. Trium Regum seu Epiphania

Reges Tharsis et insulae munera offerent

 

V. Offertorium pro Dominica Resurrectionis

Terra tremuit et quievit

 

VI. Offertorium pro Feria 2. Paschatis & Dominica in Albis

Angelus Domini descendit de coelo

 

VII. Offertorium pro Feria 3. Paschatis & 2. Pentecostes

item in festo Transfigurationis Christi

Intonuit de coelo Dominus

 

VIII. Offertorium de Ascensione Domini

Ascendit Deus in jubilatione

 

IX. Offertorium pro Dominica Pentecostes

Confirma hoc Deus

 

X. Offertorium pro feria 3. Pentecostes

Portas coeli aperuit

 

XI. Offertorium pro Festo SS. Trinitatis

Laudetur Sanctissima Trinitas

 

XII. Offertorium pro Festo Sacratissimi Corporis Christi

O sacrum convivium, in quo Christus sumitur