Skladba vyšla v akademické tiskárně v jezuitském Klementinu v Praze roku 1654. Jako Missa VI. uzavírá Michnovu poslední a vůbec nejrozsáhlejší sbírku latinských figurálních liturgických skladeb nazvanou Sacra et litaniae, která kromě tohoto requiem obsahuje ještě pět dalších mší, Te Deum a dvoje litanie).
Narozdíl od mnoha jiných Michnových dynamicky koncipovaných kompozic je toto requiem komponováno tak, aby vyjadřovalo klid a vznešenost zádušních obřadů. Skladatel se zde záměrně vyhýbá složité barokní rétorice a dramatičnosti. Jak bylo pro tehdejší zhudebnění zádušního mešního textu obvyklé, přiklání se Michna ve své kompozici k tradičnímu polyfonnímu stylu starých mistrů (stile antico) s důrazem na melodickou čistotu a vyrovnanost hudební věty.
Jak je pro Michnovu latinskou figurální tvorbu typické, střídají se zde pasáže sólových hlasů s plným sborovým zvukem. Vokální těleso doprovází smyčce, varhanní continuo, sborové hlasy podporují a zesilují trombony.
Sehlingovská slavnost v Toužimi...
…v Toužimi si připomněli zapomenutého ...
Proběhly první Břízovské slavnosti
[…] Zlatý hřeb programu Břízovských ...
Beeindruckende Deutschlandpremiere in Eslarn
Die Aufführung der neu entdeckten ...