Slavnostní zádušní bohoslužba u příležitosti XVIII. Barokních jezuitských Klatov - AKCE ZRUŠENA

František Ignác Antonín Tůma (1704-1774): Messa della morte in c Kolegium pro duchovní hudbu Klatovy & Consortium musicum Plzeň

Zádušní mše za zesnulé členy klatovské jezuitské koleje a jezuitské mecenáše představuje centrální bod XVIII. ročníku Barokních jezuitských Klatov. Jako tradičně ji doprovodíme figurálním requiem.

 

Pro letošní rok jsme vybrali velkolepé zhudebnění zádušního mešního textu z pera českého skladatele Františka Ignáce Antonína Tůmy (1704 - 1774). Tůma představoval jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů druhé třetiny 18. století. Od čtyřicátých let působil ve Vídni, kde v roce 1741 získal místo vedoucího kapely císařovny Alžběty Kristýny. Po smrti císaře Karla VI. v roce 1740 a jeho kapelníka Johanna Josepha Fuxe, který byl zároveň Tůmovým učitelem, v roce 1741, se kapela císařovny pod Tůmovým vedením stala po dobu jednoho desetiletí hlavním centrem pěstování barokního dvorského lesku a hudební reprezentace, jak byla v Hofburgu realizována za vlády zesnulého Karla VI. Dělo se tak v nelehké době válek o rakouské dědictví. Tato slavná éra byla ukončena v roce 1750 císařovniným úmrtím.

 

Tůma byl mistrem kompozice v tzv. starém stylu a suverénním způsobem ovládal kontrapunkt. Tato kompoziční orientace zcela odpovídala to hudebnímu vkusu císařského dvora Karla VI. a ve čtyřicátých letech také dvoru vdovy císařovny Alžběty Kristýny. V době rozvíjejícího se galatního stylu představovala tato konzervativní orientace specifický rys vídeňské dvorské hudby.

 

Tůmova Messa della morte představuje v autorově hudební kariéře významný milník. Byla zkomponována v roce 1742 k příležitosti přenesní ostatků císaře Karla VI. do vídeňské kapucínské hrobky, kam byli tradičně pochováváni všichni členové vládnoucího habsburského rodu. Tůma pro tuto příležitost zvolil patřičný velkorysý formát a nešetřil ani na obsazení - vedle tradičních pozounů zde zaznívají ještě dvě clariny a tympány, upozorňující na příslušnost zesnulého k císařské dynastii. Tůma kompozicí tohoto cyklu jistě stvrdil své kvality v nedávno získaném kapelnickém místě. Mše obsahuje dle očekávání rozáhlé plochy v polyfonním stylu, který střídají syrhytmicky vedené pasáže celého tělesa, v nichž mohl autor naplno rozvinout barokní pompu. Polyfonním způsobem in stile antico jsou komponovány také mnohé četné pasáže určené pro sólové pěvecké hlasy. Messa della morte je skladbou, jíž se Tůma rozloučil se svojí chlebodárkyní a zároveň se svým kapelnickým místem u vídeňského dvora. V roce 1750 byla tato zádušní mše provedena během zádušních obřadů za zesnulou císařovnu Alžbětu Kristýnu.

 

Tůmovo velkolepé requiem provedou Kolegium a Consortium v našem regionu vůbec poprvé.