Slavnostní zádušní bohoslužba u příležitosti XVIII. Barokních jezuitských Klatov

Adam Václav Michna z Otradovic (1600-1676): Missa pro defunctis (Sacra et litaniae, 1654) Kolegium pro duchovní hudbu Klatovy & Consortium musicum Plzeň

Realizace odloženého XVIII. ročníku Barokních jezuitských Klatov proběhne v předvečer svátku sv. Cecílie. V rámci slavnostní zádušní bohoslužby za všechny zesnulé členy klatovské jezuitské koleje a jejich příznivce a mecenáše provedeme zhudebnění requiem od Adama Václava Michny zt Otradovic. Touto volbou chceme připomenout a uctít 350. výročí úmrtí jednoho z nejvýznamnějších českých skladatelů 17. století, v jehož působení hrál jezuitský řád významnou roli.

 

 

Jindřichohradecký rodák a významný český raně barokní skladatel a básník Václav Adam Michna z Otradovic (1600-1676) patřil bezesporu k prominentním odchovancům jezuitského řádu. Jeho kontakty s hradeckými patres lze datovat již od dob Michnova pobytu na jindřichohradeckém řádovém gymnáziu (doložen v letech 1611-1617) a jeho styky s místní řádovou kolejí neustaly ani v dobách třicetileté války, kdy Michna ještě jako chudý jindřichohradecký varhaník opatřoval hudebním doprovodem jezuitská představení.

 

Přestože mu jako laikovi nemohl řád patřičnou hudebnickou funkci ve svých řadách, byli si jeho členové významu tohoto gymnaziálního absolventa velmi dobře vědomi. Václav Adam tak mohl prakticky jako jediný český laický hudebník této doby opakovaně využívat služeb řádové akademické tiskárny v pražském Klementinu, kde mu byly v letech 1647-1661 vydávány všechny jeho tištěné sbírky českých písní i latinské figurální hudby.

 

Přímé doklady o provozování Michnových figurálních skladeb klatovskými jezuity sice chybějí, avšak vzhledem k bohatým stykům zdejší koleje s ostatními řádovými domy české provincie nemůže být pochyb, že Michnovy mše, žalmy, ale také české duchovní písně byly klatovským seminaristům velmi dobře známy a v období intenzivního budování klatovské koleje a řádového kostela počátkem druhé poloviny 17. století tvořily jistě významnou složku hudebního repertoáru.

 

Není divu, že volba hudebního doprovodu letošního ročníku Barokních jezuitských Klatov, tématicky zaměřeného na klatovské jezuitské gymnázium, padla právě na latinské figurální skladby Václava Adama Michny, který byl s jezuitským gymnaziálním i akademickým prostředím v tak dlouhodobém a intenzivním styku. Michnovu Missu pro defunctis (Requiem), která vyšla jako součást rozsáhlé tištěné sbírky mší a litanií Sacra et litanie v Klementinu v roce 1654 a zazní v rámci zádušní pobožnosti sloužené za všechny členy a dobrodince klatovské koleje, jsme však vybrali ještě z jednoho důvodu. Shodou okolností od poloviny padesátých let 17. století jsou v Klatovech doloženy první pohřby laických donátorů zdejší koleje z řad okolní šlechty (zejména hraběcího rodu Koců z Dobrše, rytířů Klenovských z Klenového a Janovic a dalších) do prostor katakomb pod řádovým kostelem. Vzhledem k tomu, že podle dobových zvyklostí se figurální vícehlasá requiem mohla provádět pouze při zádušních pobožnostech konaných za osoby s význačným společenským postavením (samotní členové řádu tedy na vícehlasý doprovod zádušní mše neměli nárok a museli se „spokojit“ s chorálními zpěvy), můžeme oprávněně předpokládat, že klatovští seminaristé při některé z těchto významných funerálních slavností konaných ve zdejším řádovém kostele sáhli právě po této novince.

Obsazení skladby plně odpovídá dobovým představám o hudebním doprovodu vznešených zádušních obřadů – zvuk celého ansámblu, složeného podle běžných zvyklostí ze smyčcových nástrojů a vokálního tělesa, výrazně obohacuje také pozounový sbor.